Černobílý svět (70. – 80. léta)

Na počátku...nebylo pro nás hráče světlo, nýbrž černá a bílá. Ať už v podobě černých písmenek a bílého pozadí u textových her, nebo složitějších struktur, z nichž se postupně vyvíjela grafika – pro současné 3D milionobarvové 1024x768 hráče to bylo paleolitické cosi, co si buďto:
a) na moderních Macích již nikdo neprohlédne (chybí patřičné barevné schéma)
b) nebo mu to spadne
c) a nebo, pokud neplatí ani jedna z výše uvedených možností - po pravdě, kdo normální by si to vůbec prohlížel.

To je ale trochu krátkozraké pojetí historie, vždyť spousta starých her dokáže uchvátit i v 21. století.
70. léta proběhla celá ve znamení kombinace black & white a lze je shrnout jako “věk textovek”, protože her s grafickou podobou bylo pomálu. Až v letech 80. nastalo první nesmělé experimentování s barvami (nebylo jich však více než 16) a lze je nazvat “věkem logických her”, protože právě ty v této době vznikaly nejvíce (i když v mém přehledu se jimi nebudu konkrétně zabývat, těžko si lze představit osmdesátá léta bez psychických i fyzických roztržek s inteligentnějším počítačem při hraní piškvorek, šachů, dámy nebo backgammonu).

Textovky

K textovým hrám můžeme bez problému zasednout i nyní. Pokud jsme je ovšem nehráli už jako dítka, případně studentíci, asi nás příliš nechytí. Jsme totiž zhýčkáni tou novodobou skutečností, že když už adventurovat, tak pouze graficky. Zde jsme ale odkázáni na naši vlastní představivost, musíme si sami v hlavě rekonstruovat, co nám hra povídá. Koho adventury nudí, zde ho budou nudit ještě více. Koho baví, ten se bude muset trošku přeorientovat. Hrát dobře udělanou textovku může být skutečným potěšením, pokud se do ní dokážete ponořit – schovejte na chvíli do šuplete svoje žhavé herní novinky, aby vás nerušily a věnujte se jen této jedné hře. To je nejspíš ten nejlepší recept, jak si ji skutečně vychutnat bez toho, aby za chvíli letěla do koše.

Nu, však taková textovka, to může být také pěkný pamětník, který si zaslouží naši úctu – textová dobrodružství byly jedny z vůbec prvních počítačových her. Primát v tomto herním odvětví drží ta s prostým a výstižným názvem Adventure (nazývána také Colossal Cave) – vydána byla již roku 1975 a jednalo se vlastně o putování skutečně existujícím jeskynním systémem. Prvotní důvod, proč se vlastně hry jako tato začaly vydatně rojit, byl fakt, že zobrazení komplexního světa a putování v něm prostě nebylo v grafických možnostech tehdejších počítačů. Svého vrcholu dosáhly textovky v 80. letech – asi nejslavnější společností, která chrlila kvalitní písemná dobrodružství, byl Infocom (později odkoupen společností Activision).

Za zmínku určitě stojí série Zork, kdy jste jakožto hlavní hrdina objevovali tajemný podzemní fantasy svět, utkávali jste se s nepřáteli, zmocňovali se pokladů a hlavně jste bloudili rozsáhlými prostorami. Většinou nezbývalo, než mít po ruce tužku a papír a črtat si mapky. Zork I byl vydán roku 1980 a následovaly další díly; kromě dvojky a trojky ještě Beyond Zork, Zork Zero a další. Ovšem pozdější díly už měly i svou grafickou podobu. Zatím poslední díl, Return to Zork, vyšel již pod Activision v roce 1993.

Mezi další významné textové hry patří také Hitchhiker’s Guide to the Galaxy (vydán Infocomem podle humorné sci-fi knihy Douglase Adamse), Babel (zkoumání podivuhodných událostí na výzkumné stanici), Lost New York (název mluví sám za sebe), a mnohé další.
V pozdějším období (které ale už spíše spadá do let devadesátých) byla snaha vytvářet dobroružství, doprovázená nejen textem, ale i obrazem. Vznikaly primitivní černobílé grafické adventury, kde se člověk především pohyboval, hledal skryté předměty a sem tam něco zlikvidoval. Jednou z nich byla třeba hra Valley of Peril.

Kde si lze některé hry stáhnout:
Doporučuji skutečně bohatý archiv textovek na adrese http://www.ifarchive.org/indexes/if-archive.html, kde lze kromě textových her na Maca ke stažení najít i další užitečné věcičky.
Sérii Zork je možné stáhnout třeba zde.

Textovky sice v současnosti mají svůj zenit již za sebou, navzdory tomu na ně ale nebylo úplně zanevřeno. Zbrusu nové textové hry vznikají i nyní. Pro ty, kteří by si chtěli vytvořit vlastní písemné dobrodružství, chystám menšího průvodce, jak na to a možná i “galerii”, kde budou moci publikovat svá výsledná dílka a sdílet je s dalšími applisty. Vydržte proto u svých příjimačů!

Grafické hry

I když textovky mají svůj věrný okruh příznivců, většině hráčů asi spíše řeknou více ty hry, kde se toho přecijen tak nějak více děje – kde nám něco poletuje, poskakuje, putuje, bojuje a umírá.
Primitivní hry vznikaly již v padesátých letech, kdy jakýsi podnikavý vědec zařídil, aby si se svým masivním počítačem mohl zahrát piškvorky (stalo se tak konkrétně roku 1952). Nás ale spíše zajímá období od 70. let později, kdy to už začíná být trošku zajímavější – hry se totiž z vědeckých ústavů přesunují do běžných domácností. Dostupnost her a počítačů (natož Applů) u nás sice nic moc, ale to neznamená, že jsme u těchto her neskejsli o mnoho let později po jejich vydání. Některé ze zde uvedených mohou čtenáři znát třeba už jen v barevné verzi, protože značné množství B & W her bylo později převedeno do barevného módu s tím, jak technika postupovala.

Lode Runner

Tato hra, předchůdce takových slavných plošinovek, jako je např. Prince of Persia, byla jedním z prvních velkých macovských herních hitů. I když ji roku 1983 vydala společnost Broderbund, nebyla dílem jejích kreativců, ale studenta jménem Doug Smith. Ten vytvořil první verzi Lode Runneru pod názvem Kong – o žádnou krásnou grafiku se pochopitelně nejednalo, postavičky a prostředí představovaly různé znaky z klávesnice. A protože u studentstva měla hra úspěch (jak už to tak bývá, mládež si raději hraje než pracuje), vytvořil Smith další, už applovskou verzi, kterou nazval Miner. A právě tu odkoupil Broderbund a rozhodně tím neprohloupil. Hra musela být samozřejmě upravena ke spokojenosti broderbundích šéfíků – dodány byly lepší animace, zvukové efekty a změnilo se jméno.
Cílem hry bylo nejen zbystřit náš postřeh, ale rovněž nám pořádně zavařit mozkové závity. Důležité bylo správné načasování. Ovládali jste panáčka, který toho zdánlivě moc neuměl – pobíhal, lezl po žebřících a bleskově kutal díry do země. Při svém putování podzemními koridory sbíral zlato a byl nucen čelit padouchům, kteří ho pronásledovali. To nebylo ovšem vůbec jednoduché – zlosyni sice moc IQ nepobrali (v každém levelu měli pevně určenou trasu pohybu), ale co si počít, když umíte akorát rýt do půdy? Bylo potřeba se zamyslet, kde je vhodné vzít nohy na ramena, kde naopak nalíčit děrnatou past, kam se tupý padouch chytí, a kde se tvrdě hnát za zlatem. Příjemnou vlastností hry bylo, že jste mohli do jakéhokoliv levelu jste chtěli, beztoho, že byste museli nejdřív úspěšně dokončit předchozí úroveň.

První Lode Runner byl černobílý, později následovalo barevné vydání. O patnáct let později jsme se pak mohli dočkat pokračování této klasiky – Lode Runner 2 byl převeden do moderní 3D podoby.

Kde si lze hru stáhnout:
Černobílá verze
- Lode Runner – The Legend Returns; barevné pokračování z roku 1993

Tetris

KGB, vodka, matrjošky, mausoleovaný Lenin a Tetris - to jsou věci, které proslavily Rusko. Ačkoliv se nás při pohledu na název této prosté, ale záludné hry zmocní pocit, že Tetris tu snad byl už odjakživa, není to zas tak úplně pravda – vznikl “až” roku 1985 a už napoprvé byl barevný (i když 4 barvy opravdu není mnoho). Na Macích jsme strávili hodiny a hodiny spíše u vícebarevných potomků původního Tetrisu. Však taky snad žádná jiná hra nezažila tolik různých modifikací, jako právě tato. Původní verze i její barevní následovníci měly zdánlivě jednoduchá pravidla – zeshora nám padají různé tvary, složené z kostiček, které můžeme měnit a účelem je co nejlépe tyto tvary umístit, aby nám zmizel řádek nebo několik řádků; za to získáváme samozřejmě body a zároveň zabraňujeme tomu, k čemu ale dříve či později bohužel tak jako tak dojde – hra zrychluje tempo, nestíháme, kostičky se vrší a nakonec nám zaplácnou celé hrací okénko a objeví se sympatický nápis “Game Over”.

Výše zmíněná pravidla později doznala určitých změn – třeba v barevné hře Faces padaly části obličejů a naším úkolem bylo dát dohromady celou tvář. V jiných hrách, jako třeba v rovněž barevném Jewelboxu, jsme zase museli dát dohromady určitý daný počet věcí stejného druhu (v tomto případě drahokamů), aby nám zmizely. I když tyto hry již nemají s Tetrisem mnoho společného, určitou inspirací pro jejich tvůrce jistě byl. Za zmínku určitě také stojí, že nové tetrisovské hry, i ty dle původních pravidel, vznikají dosud a to je u 18 let staré hry skutečně hodno uznání.

Kde si lze hru stáhnout:
Např: Černobílý Tetris
Barevná verze

OIDS

Mezi klasické hry minulosti se bezpochyby řadí i ta se zajímavým názvem OIDS. Narodila se už v roce 1987 a během let prošla určitým vývojem – nezačala jako černobílá, ale již jako šestnáctibarevná, na platformách Apple a Atari se rázem stala populární (na tejdejší dobu byla její grafická stránka skutečně impresívní a poutavá je i dosud) a výrobce ji nezavrhl ani v moderních časech – OIDS 2.0 si můžeme zahrát na Macu také dnes, ovšem nikoliv pokud máme systém X. Potěšující však je fakt, že verze OIDS pro MacOS desítku je údajně již v přípravě.

O co šlo? O jednoduchou arkádovou záležitost, kdy jste se pohybovali s trojúhelníkovou raketkou po různých planetách, abyste zachránili a osvobodili zotročené androidy – ano, to jsou oni Oidsové. Pochopitelně při svých misích jste museli odolávat různým gravitacím a přitom dávat pozor, abyste se nenapíchli na záludné skalisko nebo nebyli rozmetáni nepřátelskou obranou. Bylo potřeba také průběžně doplňovat palivo. A jak vlastně probíhala záchrana nebohých Oidsů? Nic zas tak lehkého – nejprve jste museli zničit továrny, kde Oidse drželi, ovšem “něžně”, abyste si nepočínali při svém dobrodiní jako sloni v porcelánu. Jakmile se vám podařilo továrnu proděravět, Oidsové se vyhrnuli ven a začali na vás mávat. Poté bylo nutno najít rovný povrch pro přistání a tam raketku na chvíli zaparkovat, než se k vám androidi dopidlili a nastoupili na palubu. Jakmile jste takto zachránili všechny Oidse na planetě, vrátili jste se vyložit náklad na svou mateřskou loď a vesele poskočili do dalšího levelu.

Download

Glider

Kdo by si jako malý nikdy v životě nezkusil složit vlaštovku? Posedlost skládáním kousku papíru do aerodynamického tvaru často přetrvává až do let středoškolských, mnohdy i dospělých. Chlapík jménem John Calhoun dostal jednoho dne zajímavý nápad – proč toto hobby nepřevést do virtuální podoby a neudělat z něj zábavnou a dobrodružnou záležitost? A tak se roku 1988 zrodil Glider.
Originální hra měla černobílou, ale pěknou grafiku. Mohli jste si vybrat mezi harmonikovitým “kluzákem” (gliderem) nebo tradiční špičatou vlaštovkou (dart). Svůj výrobek jste pak podrobili zátěžovému testu v těch nejnáročnějších podmínkách. Vaším úkolem bylo proletět domem, který se skládal z celkem patnácti pokojů, bez toho, abyste vrazili do jakéhokoli kusu nábytku nebo příslušenství. O nadnášení se staraly záludně umístěné podlahové větrací otvory (někdy ještě ke všemu nefunkční). Mnohdy rozhodovaly milimetry o tom, zda překážku minete, nebo ne – bylo nutné počkat do ideálního stupně nadnosu a pak zuřivě vyrazit k dalšímu zdroji stoupajícího vzduchu. Prolet vám ke všemu komplikovaly jednak již míněné svíčky, ale také kočky, papírové “helikoptérky” a elektrické zásuvky. Pokud vás vcucla stropní ventilace, nebyl to pro vás pražádný zdroj potěšení – začínali jste totiž zase v prvním pokoji. Hra byla opravdu těžká, ale naštěstí jste si mohli zvolit, v jakém pokoji chcete začínat a kolik životů chcete mít (maximálně 6).

Nejstarší verze z roku 1988 a 89 dnes už nejspíš neseženete. Ke stáhnutí naleznete černobílou verzi 3.1.2. z roku 1991 a v témže roce vzniklou verzi v šestnáctibarevném provedení – k té navíc náleží editor, ve kterém si můžete vytvářet své vlastní “domy”. V roce 1994 následoval ještě Glider Pro, který byl nově adaptován i na MacOS X.

Download:
Černobílá verze 3.1.2
Glider 4.0. (16 barev + editor)
Glider Pro (MacOS 7 a starší)
Glider Pro (MacOS X)

Moria

Především pro lidi, kteří byli vášnivými hráči Dračího doupěte, byla Moria skutečným požehnáním. Když se na ní teď díváme s odstupem, kroutíme hlavou nad její primitivností, která ale dokázala člověka chytit na dlouhé hodiny.

Dá se říci, že se jednalo o jednu z prvotin v žánru RPG her; Moria byla vytvořena v roce 1989 (znalcům Pána prstenů je její název nejspíš jasný, pro negramotné vysvětluji, že Moria bylo jméno dolů, obývaných Trpaslíky, kteří se však odtamtud byli nuceni zdekovat kvůli jejímu zamoření různým potvorstvem, z nichž asi nejvýznamnější byl zlý démon Balrog) . Byl to vlastně jakýsi dungeon simulátor – volili jste rasu, povolání, pohlaví, jméno, hra vám vygenerovala schopnosti a dokonce i krátkou životní historii. Po obrazovce jste se pohybovali jako sympatický zavináč – však také celá hra byla graficky založena na prostředí, vytvořeném ze znaků, které známe z naší klávesnice. Mohli jste nakupovat v obchodech nezbytné vybavení a poté statečně sestoupit do podzemních prostor a utkávat se s nepřáteli při cestě za slávou, bohatstvím a porážkou zlého Balroga. Dohrát tuto hru bylo však v podstatě nemožné.

Download

Shufflepuck Café

Hry typu Pong patří mezi průkopníky světa her, dostupných veřejnosti – první Pong, který měl trochu simulovat tenis, spadá do roku 1972. Principem pongovských her je něco, co dle názvu trochu připomíná ping pong – hrací pole podobné pingpongovému stolu, dvě rovná “dřívka” představující pálky a puk jako z hokeje. Síť chybí, obvykle ji představuje jen čára uprostřed, dělící stůl na dvě půlky nebo je i čára zcela odbourána. Cíl hry je prostý – snažit se záludnými výpady docílit toho, aby soupeř nechytil puk a my mohli skórovat.

Originální Pong se tvářil tenisovsky seriózně (i když např. nějaké uvíznutí míče v síti jako v normálním tenise hra nezahrnovala), přičemž ho ovšem zradila pixlovitá a geometrická grafika, typická pro léta sedmdesátá, což však nebránilo jeho úspěchu a postupně se vyvinul specifický typ her, které převzaly jeho prvky a z primitivnosti se snažily vytěžit maximum. Puk, “pálky” – vše zůstalo, jen se graficky zlepšovalo.

Shufflepuck Café patřil a myslím, že stále patří, mezi kultovní hry na Macu. Vydán byl roku 1989 společností Broderbund. Hra vás zavedla do prazvláštní kavárny, kde jste narazili na “pongový” stůl a celou řadu zajímavých oponentů, proti nimiž jste mohli měřit své síly, od agresivního “kance” po tajemnou ženu v černém. Každý protivník měl specifický styl hry – používal různé triky, měnil sílu úderů, beze studu podváděl nebo jen tak do vás zuřivě bez rozmyslu bušil. Dobrým prvkem bylo, že jste si mohli nastavovat různé detaily tak, jak vám nejlépe vyhovovaly, třeba velikost “pálky” - proti pálce, zabírající celou šíři stolu nezmohl nic ani ten nejlepší protivník a vy jste aspoň mohli pozorovat jeho taktiku, učit se a smát se mu pod vousy. Nevýhodou bylo, že nešlo hrát proti lidskému oponentovi. V tomto případě to ale vlastně hráči až zas tolik nevadilo. Později se hra objevila i v barevném kabátě.

Download

Relevantní články:

• Hry našeho rozverného mládí: éra originality I 5. 9. 2003
  
• Deset her pro desítku 22. 8. 2003
  
• Heroes of Might and Magic IV, verze 2.3 27. 6. 2003
  
• Enigmo - záhada padajících kapek 20. 6. 2003
  
• Ghost Recon a Desert Siege mission pack 3. 1. 2003
  
• Pinball z Arábie 27. 9. 2002
  
• Warcraft III: Vláda chaosu 12. 7. 2002
  
• Tropico: strategie podle Fidela Castra 10. 5. 2002
  
• Zork: Grand Inquisitor - magický svět bez magie? 12. 4. 2002
  
• Baldur's Gate 2 - Jak na ní? 29. 3. 2002